Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Budoucnost vzdělávání ICT DUO BLOG

Je pátek 11. 11. 2011, čas 11. 11 už sice utekl, přesto je to den výjimečný. Nejsme ani v práci, ani doma s rodinou, ani v hospodě. Jako jedni z těch akčních učitelů se sebevzděláváme. Sedíme s Luckou  na kurzu, v jehož závěru obdržíme certifikát o naší odbornosti v pozici ICT koordinátor. Náplň práce ICT koordinátora metodika vychází z vyhlášky 317/2005 upravené vyhláškou 412/2006, tj. kompetence v podstatě určují náplň práce ICT metodika. Jde hlavně o tyto klíčové kompetence v oblasti informačních a komunikačních technologií:

  • metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů,
  • doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků,
  • koordinovat užití ICT ve vzdělávání,
  • koordinovat nákupy a aktualizace software,
  • zpracovávat a realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem ICT plán školy,
  • koordinovat provoz informačního systému školy.“ (více viz Náplň práce ICT koordinátora metodika)

Kurz má třísemestrální dotaci, v každém semestru musíme absolvovat 4 x 2 dny (pátek a sobota) PREZENČNÍ VÝUKY. V tomto blogu bychom s Luckou rády shrnuly naše otázky, které nám při účasti v tomto kurzu vyvstávají:

1. Proč dnes, v době on-line podpory (viz např. naše přednášky v DIM DIM), webinářů a e-kurzů, musíme na školení dojíždět? Doposud jsme nedostali informace, které by nebylo možné předat elektronicky.

2. Když už na prezenční setkání přijedeme, proč na to není pracoviště připraveno? Právě sedíme na kurzu ICT ve výuce matematiky (do kterého se ale nesměli přihlásit matematici!!), ale učebna nemá potřebné programy (Cabri a spol.), takže pracujeme s Excelem a zkoušíme si, jak sčítat, násobit, kosínovat a sínovat. To prý, abychom mohli poučit své kolegy matikáře.

3. Opravdu je běžné, aby se seminář vyučovaný na vysoké škole skládat z pouhého čtení bodů z připravené prezentace? Prezentace je přeci také vložitelná do prostředí Moodle, každý si ji může přečíst.

Ad kompetence koordinátora – zamyšlení na základě diskuze s kolegy:

1. metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů

Sedíme na hodině ICT pro matematiku, jako nematikáři si nedovedeme představit, že budeme kolegům METODICKY pomáhat v integraci ICT do matematiky. My jim můžeme nabídnout programy, o kterých se dozvíme v komunitě ICT koordinátorů, dát jim implus, odkaz. Ale metodika je specifická, byť se určité základní principy kopírovat dají.

2. doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků

Ano, budeme sledovat, která školení jak oborová, tak obecná jsou v nabídce a vysílat na ně s pomocí ředitele své kolegy. Souhlasíme s revolucí zdola, mnohým kolegům bude stačit malé popostrčení, podpora jejich sebedůvěry, že téma ICT mohou zvládnout, budou-li na sobě pracovat.

3. koordinovat užití ICT ve vzdělávání

Vzhledem ke skutečnosti, že v současném RVP i připravovaných standardech není zaznamenán masivní rozvoj ICT, bude naším úkolem zasvětit učitele, že v oblasti ICT jsou očekávané výstupy, které je vhodné realizovat v související vzdělávací oblasti (textový editor v ČJL, tabulkový procesor v M atd.).

4. koordinovat nákupy a aktualizace software

ZA CO? Cituji z dnešní lekce: „Matikáři přecházejí na GeoGebra, protože lepší a vhodnější Cabri stojí moc peněz.“

Jak tedy vidíme budocnost vzdělávání ICT? On-line komunita, diskutující, kooperující, scházející se na konferencích a seminářích, kde bude mluvit k věci, o které již něco ví, účastňující workshopů a společných projektů.


RVP_VT21 Testování

Testování je určitě důležitá věc, ale výsledky testů jsou bohužel často jedinou věcí, která žáky nebo rodiče zajímá. Pokusím se tedy podívat se na testování z pohledu rodiče i z pohledu učitele.

 Jako rodič mám zájem, aby moje dítě dostávalo kvalitní výuku, a mám potřebu se o jeho výsledcích přesvědčit i srovnáním s jinými žáky. Zaujala by mě tedy třeba státní maturita a zveřejnění jejích výsledků. Nechci zde diskutovat o nastavení a kvalitě současné státní maturity, ale jako rodič se chci rozhodovat, kam přihlásím své dítě, podle výsledků, kterých dosahují žáci dané střední školy. Zde tedy vidím pozitivum testování a srovnávání výsledků.

Teď se ale vracím do pozice učitele. Jedna má kolegyně nadšeně vyprávěla o rozdělení skupin podle úrovně, kterou žáci dosáhli v angličtině. Rozumím tomu, že se lépe pracuje s takto rozdělenými žáky. Horší to pak bude s hodnocením žáků a jejich srovnáním z hlediska celku. Učitel vyučující v „horší“ skupině asi nedosáhne takových výsledků jako učitel, který vyučuje pouze premianty. Jestliže se pak podle výsledků žáků, bude hodnotit i kvalita učitele, nikdo nebude chtít učit žáky, kteří nemají předpoklady dobrých výsledků. Zde je jistě na místě pohovořit o nastavení testů. Kdyby se hodnotilo zlepšení žáků, jejich pokrok od vstupní úrovně, bylo by hned zřejmé, jestli se i slabší žák zlepšuje. Měla jsem možnost zúčastnit se testování nanečisto, na konci pátého a devátého ročníku a zde se testovaly jen dosažené úrovně vědomostí. Jak k tomu pak přijdou školy, kam díky demografii spadají převážně hůře vzdělavatelné děti? Taktéž mě zajímá forma testu. Byla jsem svědkem, kdy velmi slabý žák dosáhl při testování vynikajících výsledků, jen díky náhodně zvolené odpovědi. Tvořenou odpověď lze v současnosti hůře vyhodnotit. Zajímavé je porovnání výsledků v prezentaci p. Evy Řídké z CERMAT. Dále zde ještě hraje roli, jak umí žák pracovat s počítačem a jakými počítači škola disponuje. I zde by mě jako rodiče zajímalo, jak na tom škola je, ale vzhledem k omezeným možnostem umístění žáka do jiné školy, se bohužel moc rozhodovat nemohu.

Závěrem lze říci, že testování má přínos jak pro učitele, tak pro žáky a jejich rodiče. Záleží však na nastavení a kvalitě testů. Jakým směrem se bude ubírat testování žáků na základních školách, bychom měli zjistit už příští rok.


RVP_VT21 Metodika vzdělávacích technologií

Příběh o zavedení projektového vyučování do školy

Byla, nebyla kdesi škola, kde se učilo pouze tradičně. Učitelé si před tabulí odvykládali svou látku a děti je znuděně poslouchaly. Jednoho dne zjistili, že některé dny v roce, třeba poslední dny před vánoci či jinými prázdninami, jsou děti ještě nepozornější než obvykle. Protože i učitelé toho měli dost, rozhodli se, že nebudou v tyto dny učit. A protože to byla škola, která chtěla jít s dobou, usnesla se, že zmiňované dny nazve projektovými dny. Z počátku byli učitelé trochu rozpačití, protože nevěděli přesně, co se po nich chce, ale jak probíhal jeden projektový den za druhým, začali se na ně více připravovat a děti těšit. Někteří pracovali s dětmi hlavně v umělecké rovině – výtvarné umění, hudba, jiní pracovali s technikou – vyhledávali a zpracovávali data a někteří vyrazili mezi lid, aby se od něj dozvěděli něco nového. Výsledky svého bádání pak žáci vystavovali a předváděli ostatním, ať při společných setkáních, výstavami na zdech školy nebo třeba prezentací na webu. Určitě toho mají ještě hodně co vylepšovat, ale vydali se správným směrem. Loni si například vyměňovali zážitky a informace s dětmi ze Slovenska. Že by snad začátek cesty k eTwinningu?

Znáte také takovou školu? Ona totiž spousta vynálezů a zlepšení začala snahou ušetřit si práci. A tak nehleďme na to, že bychom to měli dělat, protože se o tom všude pořád mluví, a ušetřeme si práci. Protože vykládat třídě znuděných a nepozorných žáků totiž zbytečná práce je.


RVP_VT21 Hry

Ve škole používám hry zejména v hodinách angličtiny při výuce malých dětí. Částečně jsou to výukové hry, například od firmy Silcom (www.silcom-multimedia.cz), často jsou to připravené jednoduché aktivity jako pexeso, domino, kimovky či přiřazování obrázků, ať už ve formě pro interaktivní tabuli nebo jako deskové hry. Děti v tomto věku jsou velice hravé a vůbec si neuvědomují, že se hrou učí. Je zajímavé, že například nakladatelství Oxford Univerzity Press vydává jako nedílnou součást pracovního sešitu angličtiny Happy street MultiROM, kde jsou také jednoduché hry k procvičování učiva. Musím říci, že děti se na ně velice těšily a využívají je.

Dále mě zajímá využití her při reedukaci poruch učení. Mezi firmy, které se tímto problémem zabývají, patří třeba GeMiS (www.gemis.cz). Již dříve se často mluvilo o nápravě poruch soustředění pomocí EEG Biofeedback (www.eeg-biofeedback.cz), kde se taktéž využívá pro děti přitažlivější forma – hra. Děti se zde za pomoci speciálního zařízení, čelenky, učí ovládat počítač pomocí mysli. Dnes si tuto „čelenku“, na ovládání některých funkcí počítače, může pořídit skoro každý, my ji pořídili za cca 2 tisíce. Informace o funkcích a použití například zde extrahardware.cnews.cz/ovladejte-hry-mozkem-ocz-neural-impulse-actuator. Bohužel naučit se s ní pracovat vyžaduje určitý trénink, přes který jsme se zatím nedostali.

Ačkoliv nepatřím mezi pravidelné hráče, čas od času si nějakou hru zahraji. Upřednostňuji logické hry a v případě, že narazím na nějakou zajímavou, přichází moje herní období. To pak i několik hodin dokážu znovu a znovu hrát a pokoušet se zlepšit své výkony. Pak nastává doba, kdy zjistím, že se už nikam dál neposunu a jsem naštvaná, že jiní to zvládají (viz tabulky výsledků). Závěrem: pozitiva – zábava, trénink koncentrace, logického uvažování a práce pod vlivem stresu (to když jsou to hry omezené časovým limitem), negativa – nedostatek času na jiné činnosti a nakonec deprivace z vlastní neschopnosti. Podobné fáze pozoruji u dětí. Nejprve zaujetí a neustálé hraní, pak postupné vyhasínání zájmu, u každého v trochu jiném časovém horizontu, často podle toho, jak jsou úspěšní. A je úplně jedno, zda se jedná o hru počítačovou nebo deskovou.

Můj názor pro nasazení her do výuky:

  • Ano, pokud mají nějaký výukový cíl. V takovém případě v předmětu, kam patří.
  • Jestliže hodnotíme výsledky, jsem pro použití ve skupinách, kde se rozvíjí schopnost spolupráce a odpadá zahanbení jedince, který z různých důvodů nestíhá ostatní. Přeci jen jde o zábavu a ta by neměla vyvolávat nepříjemné pocity.

RVP_VT21 Vliv technologií

Ve své reflexi na studijní materiály L2 jsem si vybrala několik bodů k vyjádření.

1.        Vliv technologií na děti

Podle amerického výzkumu z roku 2009 je denní suma působení médií na dítě ve věku 8 – 18 let více než deset hodin.

Všichni jsme si vědomi negativního vlivu technologií v tak velkém množství. Nemělo by tedy být úkolem jak učitelů, tak rodičů, omezit přísun mediálního působení na naše děti? Nemám na mysli omezování typu zákazu, ale nabídnout alternativy (sportovní či umělecké kroužky, dětské organizace apod.). Když média, pak v mezích možností kontrolovat kvalitu.

Zajímal by mě výzkum stejné skupiny dětí v ČR. Podle mých soukromých dotazů na rodiče a děti ve věku 8 – 11 let, nepřekračuje denní expozice naštěstí více jak tři hodiny.

2.        Technologie ve vzdělávání  ( odkaz na některé body přednášky doc. Zounka)

  • „Žáci (15 let) používají internet především k zábavě, ne pro práci ve škole.“ Je tedy zřejmé, proč byly výsledky žáků nejvíce používajících počítače nejhorší („ti, co využívali počítače nejdéle, měli nejhorší výsledky“)
  • „91 % počítačů je soustředěno v počítačových pracovnách.“ Dle mých zkušeností je organizačně obtížné zajistit životnost počítačů ve třídě. A i přesto, že by nám neměla vidina zničení počítače bránit v jeho umístění v učebně, bohužel to tak často je. Zde je možná na místě diskuze mobilní počítačové učebny. Nezdá se mi, že to přinese úsporu času oproti přesunu do počítačové učebny a navíc přibývá nutná správa těchto zařízení.
  • „Zapojení ICT do výuky pedagogem – 80,1 % ICT nebylo při výuce využito.“ Z pohledu naší školy to je způsobeno i tím, že máme pouze dvě interaktivní tabule a dvě učebny informatiky v žalostném stavu na 20 tříd. Jedinými technologiemi jsou pak CD přehrávač nebo televize s přehrávačem DVD.

 

3.        Encyclopaedia Britannica

Přestože uznávám přínos webu 2.0, částečně chápu odpor zastánců této instituce (E. B.) k němu. Při jeho využívání je nutné ověřovat informace a kontrolovat důvěryhodnost zdroje, což často jeho uživatelé nečiní. Měli bychom tedy dohlížet, aby naši žáci  byli kritičtí k takto získaným informacím.


RVP_VT21 Vstupní hodnoty

Než se vůbec pustíme do zavádění nových technologií do výuky, pokusím se analyzovat vstupní hodnoty, které pozoruji na své škole.

  1. Schopnost (nebo neschopnost :-) ) učitele pracovat s novými technologiemi
  2. Technické vybavení školy
  3. Znalosti žáků v oblasti ICT
  4. Dovednosti žáků mimo ICT

Ad 1. Všichni učitelé používají počítač minimálně na úrovni životní nutnosti. Hodně z nich udělalo velké pokroky a nic mě netěší více, než když vidím, že nabyté poznatky využívají v praxi (vyhledávání informací na internetu, email, články z RVP). Pro využívání nových technologií ve výuce však nemají dostatečnou motivaci a většina z nich má technologické znalosti na nejnižší úrovni.

Ad 2. Když už si učitel výuku připraví, narazí často na další problém. Nemůže si být jistý, zda bude k dispozici technické vybavení pro připravené materiály. (Není volná počítačová učebna nebo učebna s projektorem, počítače jsou zastaralé, je jich málo, připojení k internetu pomalé nebo prostě jen vše nefunguje jak má). Učitelé pak raději volí klasické metody výuky.

Ad 3. Při nedostatečné hodinové dotaci (dle RVP 1 h na prvním a 1 h na druhém stupni) mohou být znalosti žáků pro intenzivnější využití ICT nedostatečné. Především u žáků, kteří mají k těmto technologiím omezený přístup i mimo školu.

Ad 4. Žákům chybí z předchozího vzdělávání dovednost čtení s porozuměním, samostatné myšlení, schopnost spolupráce atd.

Řešení? 

Digitální učební materiály produkované učiteli a zaplacené z fondů EU možná nejsou úplně nejlepším řešením, ale určitě je to začátek. Mělo by dojít na další vzdělávání učitelů, poskytnout jim podporu a nakoupit nové technologie. Rozvoj počítačové gramotnosti by měl být úkolem nejen pro učitele informatiky. A bod číslo 4? To je úkol nás všech.

Jsme připraveni? Tak hurá do toho!


RVP_VT21 Můj blog

Nikdy jsem si nemyslele, že si povedu svůj vlastní blog, ale člověk míní a povinnost volá :-) Takže od nynějška se pokusím prezentovat některé své názory, zejména v oblasti moderních vzdělávacích technologií,  k potřebě kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století.